Novinky

32 let labelu EPIDEMIE RECORDS a 100 vydaných titulů. Co k tomu dodat?
Klidně nic, tohle samo o sobě stačí. Nejsem žádný grafoman, nemám
potřebu o sobě příliš mluvit a už vůbec ne dávat každý svůj krok na
sociální sítě.

Na druhou stranu, tohle si opravdu pár slov zaslouží. Myslím si, že
každý, kdo sleduje mé aktivity nebo se hlouběji zajímá o historii domácí
scény, ten příběh tak nějak trochu zná. Psal se rok 1993, bylo mi 14 let,
od dětství jsem byl velmi vnímavé dítě se sníženou schopností
přizpůsobivosti, zato však s velmi zvýšeným prahem citlivosti. Dost
brzy bylo jasné, že to, co dospělí nazývají okolní svět a běžný život, je
pro mne v zásadě k nežití a bude nutné si vytvořit něco zcela vlastního,
abych to tady nějak smysluplně ustál. Nebudeš to mít v životě snadné
říkávali mí rodiče. Neměl jsem, ale neměnil bych svůj život s nikým.

Jenže co může dělat tak mladý kluk, který nic neumí, nemá žádné peníze,
doma ho k ničemu kreativnímu nevedou a zdá se, že ani nemá k ničemu talent?
Jedno řešení by tu bylo. Nadevše miluje hudbu, a tak na velmi starém
psacím stroji, vypůjčeném od kamaráda, zkusí vydávat něco jako fanzin.
Druhý kamarád je zadobře s místním ředitelem základní školy
podporujícím kreativní aktivity žáků a nabízí, že v ředitelně domluví
laciný xerox. Vyjde první číslo, pak druhé, potom třetí. Jenže ono se to
vůbec, ale vůbec neprodává. Co dál? Je třeba něco vymyslet. Přijde
nápad kontaktovat více podobných zinařů, vyžádat si od nich do
komise pár kusů jejich plátků a zkusit udělat něco jako fanzinovou
distribuci. Když bude možnost si na jedné adrese za jedno poštovné
objednávat více zinů, třeba to bude pro lidi lákavé a třeba si objednají
i ten můj. Vyšlo to. Potom už to šlo ráz na ráz. Zjistil jsem, že se tu
formuje širší podzemní scéna, kapely začaly posílat demáče na recenze,
co je tedy zkusit distribuovat? A když mám takový přehled, co zkusit
sestavit i kompilační kazetu? Namnožím kazety doma, obal na xeroxu, to
zvládne i 15leté nemehlo. V říjnu 1993 vychází kazetová kompilace
EPIDEMIE 001 a od té doby se to nezastavilo.

Zjistil jsem, že v podzemí už jsou etablovaní distributoři jako Míra
Pátý, Martin Valášek, Pavel Tušl, Štěpán Stejskal. Později se objevuje i
nějaký Barvák a Čurby, chvíli potom jistý Shindy. Začíná se psát
historie. Bože, je pravda, že se všichni známe už 30 a více let?

V těchto dnech vychází u EPIDEMIE RECORDS čtyři nové a velmi důležité
tituly. Více podrobností o nich najdete v této sekci Novinky a také v
e-shopu u každého titulu.

Pokusím se je zde jen stručně dohromady shrnout a nastínit vize pro rok
2026. Jedná se o velmi důležité období v historii EPIDEMIE RECORDS. Z
uměleckého a kreativního hlediska jistě jedno z nejzajímavějších.
Vydáním jubilejního 100. titulu se dovršuje jedna dlouhá epocha a
otevírá a rozvijí se další éra. Rád bych také uvedl, že nic nebylo předem
striktně plánováno, vše se tak nějak naskytlo samo a i pro mne je
finální výsledek a to, co bude následovat, velmi příjemným překvapením.

99. titulem je monumentální 77 minut dlouhé space ambientní album
VLADIMÍRA HIRSCHE, který zde zhudebnil svou oblíbenou sci-fi novelu
Marťanská kronika od Raye Bradburyho z roku 1949. 71letý skladatel,
průkopník a propagátor integrované hudby, svérázný člověk, velká
osobnost, muž, který ovlivnil hodně lidí z nonkonformní sféry. Je mi
velkou ctí, že na mé vydavatelské cestě blížící se číslu 100 stojí právě
Vladimír.

A je to tady - EPR100 - slavíme a s opravdovou radostí. Nové album ELBE na
LP, na velkém formátu to katalogové číslo hodně vynikne, navíc ještě
oslava 25leté spolupráce mezi mnou a kytaristou a skladatelem
Stanislavem Jelínkem. A k tomu super hudba. Tohle je opravdu čistá
radost.

Říkal jsem si, že druhou pomyslnou stovku bych chtěl zahájit něčím, co by
se dalo nazvat nějak jako “back to the deepest underground”, kde bych
ale zároveň své dosavadní zkušenosti poskytl někomu opravdu mladému a
trochu ho nakopl v jeho začátcích a on zase nakopl mne, abych chytil, ne
jak se říká druhý, ale v mém případě tak osmý dech. Povedlo se to
maximálně. SUKKHU. Čerstvá krev domácího metalového undergroundu. Ze tří
pětin opravdu velmi mladí muzikanti, divoká a osobitá zpěvačka
odhalující svůj temný vnitřní svět, zkušený kytarista a skladatel a k
tomu všemu jako bonus mám na značce ještě Silenthella, idola mého
dětství. Co více si přát ? Album vydávám na LP ve velice stylovém,
kvalitním artefaktovém provedení.

SVARDENVYRD. Byla to tenkrát krásná doba, psal se rok 2005 a začal se tu
formovat nový pagan black metalový underground, velmi autentický a
ovlivněný východoevropskou scénou. Já byl v centru dění a prožíval vše
velice silně. Později se tohoto žánru chopily velké společnosti a udělaly z
něj
lacinou kolotočářskou frašku. Kdo to sledoval, ví tak jako já své. Obyčej
slunovratu jako výroční vydání po 20 letech, s pročištěným zvukem a
novým krásným obalem na monumentálním digipacku.

A velké plány máme i pro rok 2026: nové album HEIDEN na CD a LP. Návrat
starých dobrých kamarádů pod nejlepší label, který pro ně v ČR může být.
OČI VLKA na CD a LP, pozoruhodné severočeské black metalové duo. Viděl
jsem je nedávno živě a okamžitě mi bylo jasné, že tohle je přesně to, co
se mnou silně rezonuje, to, co chci určitě dělat. MONUMENTS TO ABSENCE na
CD, rituální dark ambient / industrial. Hluboká 40 minut dlouhá plocha
pro vnitřní kontemplaci, projekt dvou lidí z Blues for the Redsun s
hostujícícm Adramelechem u vokálu. MÚZY na LP, projekt Stanislava
Jelínka a jeho 21leté dcery Elišky (která u Epidemie Records debutovala
jako 7letá v bonusové skladbě Čí to husičky na albu Dying Passion
Amplify). Melancholický ambient post doom s dívčím vokálem.

A na závěr malé vysvětlení k fotce. Téměř každý ví, že existují Cavalera
brothers a Tardy brothers. Téměř nikdo ale neví, že žijí také Čech
brothers, pro které byly slavné brazilské a americké bratrské dvojice v
dětství velkým vzorem. Já jsem tohle všechno začal objevovat ve 12
letech, takže můj o 3 roky mladší bratr Pavel slyšel zásadní desky
přelomu 80. a 90. let jako novinky v 9 letech. Rodiče a prarodiče jen
čekali, kdy už konečně z toho hrozného kraválu vyrosteme. Uplynulo 35 let
a jsme v tom stále hluboce ponořeni.

Martin Čech

16.09.2025